logo_web.png

Případ půdorysu vesnice Obora

aneb
Malá teoretická etuda v Holmesovském stylu

(pro pobavení a přiblížení vědecké práce)

Zuzana Pešková
 
Motto: Půdorys vesnice by se dal z hlediska hodnocení parcelace přirovnat k malé deduktivní úloze, která si žádá bystrý úsudek a znalost oboru. Závěr bývá překvapivě prostý.
 
I.
Právě jsem dopil svůj ranní šálek čaje s mlékem a zvedl se, abych si přinesl poštu, když mě při letmém pohledu z okna upoutala ženská postava. Přecházela netrpělivě sem a tam pod okny bytu mého přítele Holmese na Baker Steet a tu a tam nesměle pozvedla pohled nahoru. Skryt za záclonou jsem se svěřil Holmesovi, že si myslím, že ta dáma má namířeno k němu.
„Pozoruhodná dedukce, milý Watsone. Bravo!“ Vstal a připojil se ke mně. „Ta dáma je nepochybně z Čech a zabývá se analýzou půdorysů vesnic. Není však historička, je architektka a tak se na problém dívá pouze ze svého úhlu.“
„Dobrý Bože, Holmesi, jak jste na to dokázal přijít za tak krátkou chvíli?“
„Příteli, zajisté byste rád slyšel: Že je to podle mastné skvrnky na blůzce té dámy. Tu si způsobila při pojídání řízku mezi dvěma krajíci chleba cestou sem do Londýna. Že je to podle hloubavého pohledu, jímž si měří šířky parcel a hodnotí architekturu domů na Baker Street… Ale musím Vás zklamat. Ta dáma poslala včera večer list, jenž unikl vaší pozornosti, neboť jste musel být u pacienta. Žádá mě o pomoc s rozluštěním vývoje historického jádra vesnice Obora. Pravda je však jinde, milý Watsone! Ta dáma neumí psát populárně naučné články. Tajně doufá, že půjčí-li si nás dva od sira A. C. Doyla, bude její text pro čtenáře přitažlivější. A že bude moci vložit do našich úst slova, která se seriózní badatel zdráhá použít. Analýzu půdorysu by jistě zvládla sama. Ostatně to není nic těžkého.“
Holmes mi podával kopii mapy a já v ní viděl jen změť pozemků a domů bez zjevné urbanistické koncepce. Nabyl jsem pocitu, že Holmes tu ženu přeceňuje. Analýza půdorysu bude skutečně potřebovat notnou dávku Holmesovské bystrosti. Koneckonců Čechy nebyly pro mého přítele lokalitou zcela neznámou (viz Skandál v Čechách).
Holmes, který se pyšnil tím, že ovládal základy z nejrůznějších oborů lidské činnosti, se na mě pobaveně díval. Jakoby mi četl myšlenky, zahájil jednu ze svých pozoruhodných přednášek, kterými často doprovázel rozuzlení svých nejzapeklitějších případů.
„Historické jádro obce najdete v severovýchodní části. Část jihozápadní je ukázka dnešního urbanismu satelitního typu bez velkých prostoru-tvorných kvalit. Pro podrobnější analýzu stop historické parcelace vyjdeme z dnes již všeobecně dostupné mapy stabilního katastru – nejstaršího přesného mapového podkladu v Čechách. V našem případě pochází z roku 1843.“ Holmes mi podal kopii druhé mapy. Byla mnohem jednodušší a přehlednější. Snadno jsem rozeznal kostel a dva větší veřejné prostory.
„Vidíte, Obora v polovině 19. století je složena ze dvou hlavních partií“ pokračoval Holmes. „V jihozápadní části vesnice nepříliš pravidelná parcelace tvaru protáhlého obdélníka lemuje úzký obdélník návsi s kostelem v čele. Vzhledem k pravidelnosti tohoto útvaru by bylo logické, aby se obdobná parcelace objevovala i podél druhé strany návsi.“
„ Ale není tam! Přitom kompaktnější útvary měly vždy vyšší šanci při své obraně… Jak si to vysvětlujete, Holmesi?“
„Zcela prostě: Blízké sousedství vodoteče prozrazuje, že je toto území nevhodné k trvalému bydlení. Buď je zde podmáčená půda, nebo jde o oblast často zaplavovanou. Proto jsou domy situovány do bezpečné vzdálenosti.“
„ Jistě, to je zcela přijatelné vysvětlení. Promiňte, přerušil jsem vás.“
„ Hluboké parcely nejsou v pravidelném modulovém uspořádání a nemají charakteristické členění klasických lánů na statek – zahradu – sad + případnou záhumenní cestu. Zároveň jsou však v bezprostřední blízkosti kostela. Z tohoto lze vyvozovat, že jde o část sídla z dob, kdy ještě nebyl v rozpuku květ kolonizace Čech a rozmáhání se práva zákupního a s ním v ruce jdoucí lánové uspořádání parcelace. Vzhledem ke snaze o pravidelnější organizaci by mohlo jít o pozůstatky parcelace z 11. nebo 12. století.“
„A co východní část?“
„Pohleďte, zde jsou parcely rozmístěny kolem téměř čtvercové návsi. Zejména ve východní části je patrná pravidelnost a uspořádání parcely ve skladbě usedlost – sad – vnější vymezení polní cestou. Lze zde odvodit jisté délkové závislosti mezi šířkami pruhů pozemků, charakteristické pro záměrně měřené části půdy. Je tedy nasnadě, že toto druhé jádro sídla má svůj původ ve vrcholném středověku a lze jej datovat do 13./14. století.“ Pátravě se po mně podíval: „Skoro se bojím, vám příteli, připomínat, že období vrcholného středověku v Čechách (11. – 14. století) je úzce spjato s prosazením nového právního vztahu pán – sedlák – půda. Společensko – ekonomické poměry měly přímý následek v potřebě jasně organizovaného dělení přidělené půdy. To se zcela jasně odrazilo v urbanismu nejen nově zakládaných sídel (lokací), ale i již existujících. Přelidnění zejména sousedního Německa oproti územním rezervám Čech vyvolalo proces středověké kolonizace, v jejímž důsledku vznikly tisíce nových sídel. Byla vytvořena sídelní struktura v prakticky takové podobě, jakou známe nyní. Obecně lze konstatovat, že neexistuje sídlo, ve kterém přechod na emfyteutické právo, nebo chcete-li, právo zákupní, tj. dědičný pronájem usedlosti, nezanechal svou stopu.“ Energičtěji:
 „Pokračujme však dále: Jihozápadně od kostela je situován pozemek, na kterém bezesporu stával panský dvůr. Tuto parcelu lze datovat nejdříve do poloviny 15. století. Jak známo, panské velkostatky byly ekonomickým opatřením vrchnosti proti válečným ztrátám. Zrušeny byly až v 18. století v rámci osvíceneckých reforem.  Z 15./16. století pochází zřejmě i parcely v jižní části vrcholně středověké soustavy. Využívají stejného principu jako parcely gotické. Dal jsem si tu práci a přeměřil jejich šířky. Nezapadají do stejného kánonu jako jejich sousedé. Proto soudím, že vznikly v jiném období.“ Vzal si lupu a chvíli mapu zkoumal. Pak významně pokýval hlavou a pokračoval:
 „Ostatní parcely nevykazují žádný charakteristický rys určitého vývojového období. Vzhledem k velikosti usedlostí jde spíše o případ přesunutí ze zaplavovaného území než o případ zastavování centrálního prostoru objekty bezzemků. K přesunu pravděpodobně došlo v rozmezí 12. – 15. století. Dolní hranici intervalu představuje předpokládaná existence dvouřadové vesnice v předlokační éře, horní hranici vytyčení nových parcel jižně od vrcholně středověké lokace. Vrcholně středověké parcely jsou v poměrně velkém odstupu od starší parcelace. Domnívám se proto, že již v době emfyteutického vysazení přesunuté usedlosti bránily přiblížení nové části vsi k té starší u kostela.
Další změny v půdoryse sídla jsou mladší, mapa stabilního katastru je již nezachycuje. Postupné rozšiřování Obory lze dále sledovat za pomoci katastrálních map. Pro další hodnocení historického jádra obce je ve většině případů analýza parcelace do poloviny 19. století postačující.“ Holmes se odmlčel a svým jestřábím zrakem mě pozoroval zpoza okraje šálku na čaj.
„Famózní! Jak to děláte? Vaše finta se dá aplikovat nejen na zločince!“ neubránil jsem se nadšení.
Holmes se šibalsky usmál: „Dosnídal jsem. Pozvete tu dámu dál?“
 
II.
Přibližně o dva měsíce později jsem večerní poštou obdržel silnou obálku. Byla od mého přítele historika. Už dlouho jsem jí netrpělivě očekával. Obsahovala archivní rešerši písemných pramenů o obci Obora na Lounsku v Čechách. Roztrhl jsem obálku a vyňal její obsah. Hltal jsem každý řádek a nevycházel z údivu.
„Nuže, milý Watsone, měl jsem pravdu?“ Holmes si můj výraz v obličeji očividně užíval.
„Sice jste neuvedl přesné letopočty ani jména sedláků, ale jinak jsou vaše závěry přinejmenším pozoruhodné. Musíte mi už konečně prozradit, kde schováváte svou věšteckou kouli, příteli.“
Holmes se šalamounky usmál: „To není šarlatánství, ale dedukce, příteli. Prostá dedukce! Přesná mapa může posloužit zcela stejně jako archivní listiny, jen je třeba umět v ní číst. Všechno to, co je obsaženo písemně v archivu, se musí dát i dohledat na mapě. Ke škodě všech badatelů obráceně to vždy neplatí. Ale v jednom máte pravdu, Watsone, historikové skutečnosti získané pouze na základě rozboru mapy považují za „šarlatánské“.  Proto je potřeba si uvědomit, že jde jen o stanovení určitého předpokladu. Tento předpoklad je postačující pro práci územního plánovače. Chcete-li hodnověrné vědecké závěry, je potřeba přistoupit k detailnějšímu prozkoumání problému. Jako jste to udělal vy, když jste oslovil svého přítele historika. Tím jste potvrdil, že mé premisy vedly ke správnému závěru. Což mě samozřejmě nepřekvapilo, nicméně vám děkuji.“
Nevěděl jsem, zda to Holmes myslí ironicky či upřímně. Raději jsem se pokusil vše obrátit v žert: „Takže teď bychom mohli inzerovat: Sherlock Holmes – analýza půdorysů historických jader měst a vesnic.“
„To raději ne. Já mám svou chemii a vy medicínu. Pokud nutně chcete něco publikovat, pak výzvu urbanistům: Zamyslete se nad podstatou historické parcelace sídla. Zachovejte tradici a navažte na ni. Metoda je to jednoduchá a účinná. Výsledek bude stát za to!“ Oheň národního buditele v očích mého přítele uhasl ve chvíli, kdy si zapálil svou proslulou dýmku a s anglickým klidem z ní potáhl.

 
Obora2012.jpg
Obrázek 1 - Obora, katastrální mapa (2010)
 
 
Obora.JPG
Obrázek 2 - Obora, kopie mapy stabilního katastru (1843)
 


Obrázek 3 - Obora, pravděpodobná parcelace z 11. nebo 12. století
 
 

Obrázek 4 - Obora, pravděpodobná parcelace ze 13./14. Století
 

 

Obrázek 5 - Obora, pravděpodobná parcelace z 15./16. Století
 
logo.png
založeno 2010
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one